Rozhovor s Prim. MUDr. Zbyňkem Vrbou, plicním lékařem

Pane primáři, jak dlouho už na poliklinice působíte?

Já osobně od roku 2003, ale plicní ambulance jako taková, provozovaná krnovskou nemocnicí (TRN Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková organizace), je tady už od druhé půlky 90. let. V Jeseníku totiž pneumologové historicky chyběli a nikdy tady pořádně nebyli.

Ambulance se nedávno přestěhovala do rekonstruovaných prostor ve 4. podlaží. Mimochodem také s poměrně rozsáhlým archivem RTG snímků. Jak se vám v nové ambulanci působí?

V nových prostorách jsme spokojeni a vyhovují nám. Pokud jde o ten archiv rentgenových snímků, o kterém hovoříte, ten je zde přestěhován také. Ovšem v momentě, kdy převedete rentgenová vyšetření do digitální podoby, tak již za rok nebude potřeba. Snímky už máte uloženy v počítači.

Zřízení RTG ambulance s moderním digitálním přístrojem na poliklinice v loňském roce jste z tohoto pohledu asi přivítali…?

To byla velká pomoc. Je smutné, že se poměrně záhy stala ta havárie. Provoz takového přístroje je velkým přínosem i pro pacienty. Neabsorbují takovou dávku záření. Laicky řečeno, je to jako s fotografií: obéznější pacienti dříve museli dostat víc paprsků, aby snímky nebyly příliš světlé a opačně hubení míň paprsků, aby nebyly snímky tmavé. Toto musel hlídat laborant a když se mu to nepovedlo, musela se procedura opakovat. Dnes, když máte digitální přístroj lze všechno opravit v počítači. Když potřebujeme, můžeme si například snímek projasnit, takže je to velká pomoc i pro nás.

V březnu tohoto roku by se provoz RTG ambulance na poliklinice měl znovu obnovit…

To je dobře, protože pro ty starší, často hůře mobilní pacienty je i těch 500 m do nemocnice problém. Také lékaři ocení rychlost a přesnost výstupů.

Komu je plicní ambulance určena? Kdo jsou vaši pacienti? Jaké diagnózy řešíte?

Plicní ambulance zde na poliklinice slouží pro celý okres Jeseník, jsme jediné pracoviště tohoto typu. Pokud jde o diagnózy, pak musím začít velkou skupinou obstrukcí dýchacích cest – astma bronchiale, CHOPN, pak jsou tady autoimunní onemocnění plic – různé fibrózy, profesní poškození plic. Za prvé jsou tady provozy, které tato onemocnění způsobují, za druhé zde historicky vzato žije početná skupina bývalých horníků z Ostravska, kteří se poté, co jim bylo přiznáno profesní poškození plic, přestěhovali sem. No a pak jsou tady samozřejmě různé infekce a nádorová onemocnění.

Zastavme se u onemocnění COVID-19. Ve veřejnosti je povědomí, že to napadá dýchací cesty…

Dřív, než jsme zjistili, jak tato nemoc, s odpuštěním, „funguje“, a to myslím celosvětově, se předpokládalo, že probíhá jako před tím známé virové pneumonie. Vždy se stávalo v době chřipkových epidemií, že si některé těžké případy vyžádaly hospitalizaci na ARO a umělou plicní ventilaci. Od podzimu se ale ukázalo, že koronavirová infekce je jiná, že nenapadá jen povrch dýchacích cest, posléze celé dýchací cesty, ale že má schopnost způsobit spoustu cévních komplikací. Ty ztěžují hojení a léčení. Bývají tam častější embolie plic, infarkty, mozkové příhody, krvácení do mozku, díky poškození cév lidem selhávají ledviny. Má to málo předvídatelný průběh.

Dříve, když se pacient dostal s chřipkovou pneumonií na ARO a začal se zlepšovat, bylo jasné, že jej odpojí od přístrojů a že se doléčí. Nyní jsou průběhy často zvláštní. Pacienti vypadají, že by neměl být problém, že se vyléčí a pak jako blesk z čistého nebe udeří nějaká komplikace, která může vést až k úmrtí. Obecně platí, že úmrtnost u hospitalizovaných pacientů je v souvislosti s onemocněním COVID-19 v porovnání s úmrtností pacientů, kteří byli hospitalizováni s chřipkou vyšší, a to až 30 ti násobně.

Co jako pneumolog v této době i obecně doporučujete?

Mně fascinují, a to myslím v tom negativním slova smyslu, debaty lidí, kteří nevěří, že tady taková pandemie probíhá. Člověk by řekl, že když lidé budou několik měsíců v televizi poslouchat, že pacienti umírají a není dnes problém si vyhledat statistiky, ty jsou veřejně dostupné, přesto všechno potkáváme lidi, kteří si myslí, že je to legrace nebo politický výmysl.

Obecně platí používat roušky, protože je to kapénková infekce. Samozřejmě dezinfekce rukou, protože se ví, že virus ulpívá na površích. Tady je zvláštní, že třeba na nerezu, který všichni považujeme za dokonalé hladký, vyleštěný povrch přežívá virus až 72 hodin. Dále doporučuji dostatek vitamínů a pohybu. V poslední době, byť se to státu příliš nedaří, pak nabádám k očkování. Nesmíte samozřejmě mít v průběhu očkování nějaká akutní onemocnění, neměli by to být jedinci čerstvě po infarktu, krvácení do mozku nebo embolii. Pak jsou tady lidé s těžkými poruchami imunitního systému, který buď získali nebo se s ním narodili. Ale těch kontraindikací je ve skutečnosti velice málo, proto mě překvapuje ta debata o tom, zda se nechat či nenechat naočkovat.

Trochu stranou teď stojí onemocnění způsobená kouřením. Jaký je váš názor?

Tak obecně řečeno – kouřit nemusí nikdo. Kdyby se nekouřilo, tak by to ještě neznamenalo, že na plicním nebudeme mít co dělat, ale bylo by té práce méně. Je prokázána jednoznačná souvislost mezi inhalací cigaretového kouře a vznikem nádorových onemocnění nebo rozvoje chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN).

Problém je, že plíce nebolí. Anatomicky vzato, my tam nemáme inervaci, která by vedla bolestivé vjemy do mozku. Kohokoliv bolí cokoliv na hrudníku, plíce to nikdy nejsou. Vyléčitelná, úspěšně operabilní stádia nádorových onemocnění, to je 1. a 2. stádium, tak ty my zachytáváme u pacientů výjimečně. To jsou třeba pacienti, kteří jdou na nějakou operaci a v rámci předoperačního vyšetření se zjistí, že má nádor. Má-li štěstí, tak se odoperuje a pacient je v podstatě vyléčen, ačkoliv to není stoprocentní. Až se ten nádor začne projevovat: to jsou zápaly plic, bolestmi nebo vykašláváním krve, pak už se jedná většinou o nevyléčitelná onemocnění. Bohužel do této skupiny patří až 75 % pacientů, kteří k nám přijdou, až když se nemoc nedá úplně vyléčit. Ideální varianta by byla, kdyby lidé úplně přestali kouřit. K životu to nikdo z nás nepotřebuje.

Děkujeme za rozhovor.